Znalosti uvedené na této stránce jsou pokročilé a obsahují informace pro ty, kteří chtějí Lady Astarte poznat více do hloubky. Jsou zde také obsaženy hieratické [hluboce duchovní] vědomosti, jako například Božská jména Astarte.

Pokud jde o další informace o Božských jménech, jedná se o jména, která jsou numerologicky znějícími Božskými jmény, jež se používají pro přivolávání a invokaci:

Inanna [sumerské], Aphrodite/Artemis/Demeter [starořecké], Diana/Venus/Ceres [římské], Freya [norské/germánské], Astarte/Ashtart [Caanite], Isis/Aset/Ashet [egyptské], Ishtar [Asyrské], Tanit-Ashtart or Ashtaroth [fénické], Atargatis [syrské], Usash [Rig Védy]

Další jména:

[*]Není problém o ní mluvit také jako o Astaroth, nebo dokonce jako o Venuši či Isis. Hieratická jména jsou však výše a poskytnou nejlepší kontakt pro duchovní činnosti, jako je přivolávání.

Inanna, Velká bohyně, ztělesňuje nejvyšší formy duchovní síly, ale také řadu nejdůležitějších univerzálních ideálů. Astarte je natolik významným a mocným božstvem, že byla uctívána všemi starověkými pohanskými náboženstvími pod mnoha různými jmény, přezdívkami a identitami.

Přirozeně je nejvíce hanobenou pohanskou bohyní, před kterou nepřítel neustále trne hrůzou a bázní. Židovské prameny překroutily její božské jméno, zkomolily ho na "Astoreth" a nazývaly ji ponižující terminologií. Hanobení proti ní je veliké, nekonečné a může se srovnávat pouze s hanobením vůči Satanovi a Belzebulovi nebo jejímu bratru-dvojčeti Azazelovi. V Sumeru byli také bratrem a sestrou, přičemž Azazel byl Šammaš/Utu a ona jeho sestra [Inanna]. Oba dostali od Satana a Enlila rozsáhlé pravomoci, aby vedli lidstvo k osvícení.

Venuše

Isis

Afrodita

Astarte

Inanna

Astarte je v nepřátelské Bibli zmiňována jako „prokletá“ bohyně, které bylo celosvětově známá a Židé ji samozřejmě bezezbytku pomlouvali a hanobili. Židé jsou jediným národem na světě, který tuto bohyni a vše, co představuje, hanobil. Nebylo by podceněním říci, že Astarte byla nejoblíbenější ženskou bohyní, jaká kdy v dějinách lidstva existovala, přičemž mnoho bohyň hrálo nesmrtelnou roli, ale ona stála jasně v popředí.

Jedním z největších útoků na Astartu bylo její ztotožnění s vnější krásou nebo s aspekty prostituce, což má své kořeny v rabínských útocích proti této Velké bohyni. Tato pomluva přetrvává v Bibli, ale i v pozdějších rabínských dílech. Astarte mi při psaní této stránky silně zdůrazňovala, abych vysvětlil, že její symbolika je symbolikou Lásky ve všech jejích rovinách, přičemž zahrnuje její kompletní osobnost. Láska má mnoho úrovní a není pouze sexuální, jak to běžně propaguje nepřítel nebo lidé, kteří jsou uvedeni v omyl neúplnými informacemi.

Hlavní faktickou pravdou, která se skrývá za hlavní symbolikou Astarty, je to, že je bohyní lásky, která sjednocuje Duši, hlubokou duchovní silou, která ovládá vesmír. To také zahrnuje to, že Inanna/Astarte/Afrodita také vládne nad láskou v úrovních, jako je sexuální nebo reprodukční úroveň. Stejně tak se vyslovila, že je třeba lidem připomínat, že láska je kromě tělesné a sexuální také láska, kterou chováme k rodině, tradici, jeden k druhému, ale také nejsilnější pouto lásky, které se vytváří mezi matkou a dětmi. Žádný židovský útok nikdy nemohl dosáhnout její slávy. Stále zůstává celosvětově milovaná, uznávaná a respektovaná.

Všechny její schopnosti, jak je vysvětleno na této stránce, jsou jen kapkami ve věčném moři Astartiných schopností a vědomostí. Bible je plná těchto groteskních odkazů, které Velkou bohyni ponižují.

Dokonce i nepřítel plně ví, že nepředstavují skutečný charakter Astarte, který bude uveden na této stránce, ale to vše je součástí jejich propagandy proti Nejvyšší bohyni lidstva.

„V biblické hebrejštině podstatné jméno astarot, odvozené od božského jména Astarth/Astarte, znamená „přírůstek, potomstvo“, což naznačuje Astartinu roli plodnosti. Také v Egyptě je Astarte známá jako bohyně plodnosti, neboť je spolu s Anath nazývána jednou z „velkých bohyň, které plodí, ale nerodí“.“

Ačkoli nejsou tak známé jako její charakteristiky plodnosti, Astarte je také spojována s válkou, což dokládá několik egyptských vyobrazení, na nichž nosí válečné zbraně, a popisy v egyptských i ugaritských textech, které ji označují za bohyni války. [...]

V několika egyptských textech z druhého tisíciletí př. n. l. je označována za „paní nebes“ a na nápisu z prvního tisíciletí př. n. l. v Ešmunazoru je nazývána „Astarte z nejvyšších nebes“. Ve fénickém Sidonu, městě nejvíce spojovaném s kultem této bohyně (viz Judg 10:6; 1Kr 11,5.33; 2Kr 23,13), je její posvátný okrsek nazýván „nejvyšší nebesa“. Fénické prameny rovněž uvádějí ztotožnění Astarty s Venuší, ranní a večerní hvězdou. [...] V hebrejské Bibli je uctívání Astarte opakovaně odsuzováno [...]. [1]

Jméno Astarte je etymologicky blízké starořeckému slovu "Astron", které znamená „hvězda“ [2], což je narážka jednak na hvězdnou krásu samotné Astarte, ale také na skutečnost, že byla nazývána mnoha přívlastky, například „královna nebes“. Astartina krása, vnitřní i vnější, byla po celé věky nepochopitelná.

Slova jako astro-logie jsou odvozena od jejího božského jména. Běžný epiteton dávaný mnoha bohům, který se vztahoval ke jménu Astarte, byl "Astroos nebo Astroa" [3], což znamená „Ten nebo Ta z hvězd“. Narážka na sestup k lidstvu a příchod Bohů z hvězd je dobře známým tématem ve všech starověkých pohanských náboženstvích.

I dnes v angličtině podvědomě nazýváme krásné ženy a muže, kteří jsou hluboce krásní, "A Star" (hvězdy), abychom potvrdili tuto hvězdnou vlastnost člověka. Slovo "Astreos", které znamená „z hvězd“, je běžným starořeckým epitetem pro lidi, kteří mají hvězdné nebo nejvyšší vlastnosti, ale velmi často se používá také pro bohy. Socha Svobody, která v New Yorku nese korunu z A-star, je symbolem vlivu Astarte na Spojené státy. Samotná socha byla inspirována egyptskými uměleckými díly. [4]

Mocné spojení Astarte se Satanem je zřejmé. Jeden z důležitých Satanových přívlastků, "EOSFOROS", starořecká podoba latinského „Lucifer“, znamená „Nositel světla“. První část tohoto slova, slovo Eos, je kódovým slovem pro Astarte. Eos je bohyně starořecké mytologie, která vládne světlu Jitřenky, měkkému duchovnímu světlu, které je pro lidské bytosti ideální dobou k meditaci. Ushash, což je sanskrtský název pro Eos, je každý den významným časem pro meditaci, který se v duchovním kódu označuje také jako „čas uctívání“. Druhá část slova "EOSFOROS", "Foros" znamená v překladu „nositel“ [5] a symbolizuje měkké světlo úsvitu. [6]

Lucifer v Bibli, otec Astarte a Azazela, byl nazýván „synem jitra/úsvitu“. Stejný titul měla i Eos.

Socha Svobody & Eostre/Ostara, bohyně jara

Ze starořeckého Eos máme v jazykovém výkladu také přímou spojitost s bohyní germánského národa "Eostre", jejíž rekonstruované jméno ukazuje na jméno "Austro", které je, jak jsem již vysvětlil, zdrojem jména pro naši milovanou Astarte ve staré řečtině. Její jméno jako Eostre nebo Ostara odhaluje její silné spojení a lásku k jejímu otci Satanu Luciferovi, ale také její silný vztah k Azazelovi/Apolonovi a jejich světlo přinášející a život darující vlastnosti znovuzrození.

Jejím ročním obdobím je jaro, období, kdy se příroda obnovuje a vzniká nový život. Ukradené oslavy Velikonoc jsou i podle jména ukradené této Velké bohyně. Ještě zřetelnějším a oblíbenějším projevem jejího jména je země jménem „Rakousko“ ("Austria"), což by znamenalo: "Země Astra" nebo „Hvězd“. Astarte je bohyní přírody, což je v celé její historii dobře známo, ale připouští to i nepřítel. Posvátné stromy, zelené pastviny, krása přírody, zvířata a vše, co je požehnáním krásy do této planety, je jí podřízeno. Je strážkyní přírody a díky své moci je udržovatelkou života a existence, lidské i zvířecí. Je bohyní kvetoucího života, symbolem věčného tvůrčího obnovování, plodnosti, zrození a nakonec znovuzrození po smrti.

Eos, silně spjatá se Selenou [bohyní Měsíce], je ve starořecké mytologii známá jako dvojče Slunce - řecky Helios - Stejně tak jako je Artemis vládkyní Měsíce a je dvojčetem Apollóna, projevené síly Slunce. Existují četné příběhy o tom, jak Astarte obdarovala lidi nesmrtelností, například Selenino obdarování člověka jménem Endymeon věčným mládím. [7]

Jako přichází jaro po smrti přírody, tak může přijít božství pro lidi, kteří ho hledají po období opuštěnosti a nevědomosti. Na tuto proměnu dohlíží Astarte.

Na obrázku je jeden z jejích chrámů ve starém Řecku [Artemidin chrám v Efesu]. Chrám byl jedním ze sedmi divů starověkého světa a jedním z nejvelkolepějších chrámů, které kdy byly postaveny. Na tajemných malbách chrámu byly zobrazeny Amazonky a jejich královna Otrera, zatímco chrám oplýval duchovními alegoriemi. V jedné z těchto alegorií na sebe Astarte opět bere podobu válečnického aspektu jako součást mytologické alegorie.

Starověký Řek Antipater se o jejím chrámu zmiňuje ve svém díle Greek Anthology: „Když jsem však spatřil zdi Babylonu, cestu pro vozy, a Diovu sochu od Alpheuse, a visuté zahrady, a kolos Slunce, a obrovskou práci vysokých pyramid, a obrovskou hrobku Mausolovu; když jsem však spatřil Artemidin dům, který se tyčí k oblakům, ztratily ty ostatní divy svůj lesk a já řekl: „Hle, kromě Olympu Slunce nikdy nespatřilo nic tak velkolepého.“

Inanna zpravidla představuje sílu Venuše, sílu Lásky. Na tomto zobrazení představuje vnější svět, pozorovatelnou krásu, krásu formy, vnější krásu a míru. Žádná bohyně není tak krásná jako ona. Tato konotace však skrývá mnoho skrytých významů kromě významů čisté vnější krásy.

V této podobě síly krásy ji představuje Afrodita. Nepravdivě a v důsledku úpadku lidského vědomí byla Astarte připisována především role bohyně vnější sexuální krásy. Sexuální přitažlivost je velmi důležitá, souvisí s rozmnožovacím pudem a je nezbytná pro lidskou existenci. Když půjdeme výš, Venuše také vládne lásce v celém jejím rozsahu, od nižších aspektů až po ty vyšší.

V Platónově Symposiu je Afrodita v tomto ohledu rozdělena do dvou rovin: „Uranská Afrodita“ neboli Nebeská Afrodita a „Pandemos Afrodita“ neboli „pozemská“ a „lidová“ Afrodita. Každá z nich představuje jinou tvář bohyně, jedna je zaměřena na tělesné plození, zatímco druhá reprezentuje vyšší síly pojmu láska.

Krása je sice ve své vnější podobě pravděpodobně tím, kvůli čemu stojí za to žít, stejně jako v umění a kultuře, ale je také projevem jiných hlubších pojmů, jako je harmonie. Pro Platóna a další antické filozofy je projev krásy také projevem vznešených ideálů, jako jsou rovnováha, harmonie, vyváženost a dokonalost. Platón a Sokrates rozšířili četné významy slova „krásný“ a dané filozofické pojmy tohoto pojmu, které se týkají světa idejí [astrální sféry] a zabývají se zmatením vesmíru. [8]

Všeobjímající význam pojmu lásky a všech jejích projevů spadá pod její sílu spojenou s planetou Venuší. Jak bylo vysvětleno na začátku této stránky, Afrodita a její vláda nad pocitem lásky ukazuje skrytý duchovní postup, kterým je sjednocení Duše prostřednictvím Duchovní alchymie.

Platón píše o Phaedro, že rozlišuje dva druhy lásky: Láska tělesná [nazývaná Eros, z níž vzniklo dnešní slovo “erotic”] a láska duchovní [spojení duše]. Tyto typy lásky mají zásadní význam pro přežití a rozmnožování lidí, zároveň však tatáž duchovní síla vede k osvícení. [9]

V duchovní mytologii měla Astarte mnoho milenců, včetně tvůrců prvních lidských civilizací, jako byl Dumuzid, nebo slavný mýtus o Afroditě a Adonisovi. To jsou jen některá jména. Za těmito mytologiemi se skrývá velmi důležité podobenství, které vysvětluje, že moc Bohyně působí přímo na pomoc lidstvu a obyčejným smrtelníkům. Idylická láska vybudovaná mezi těmito dvěma není zaměřena na erotický aspekt, ale na aspekt spojení duše. Inannin sestup do podsvětí, aby zachránila mýtického hrdinu/boha Dumuzida, je synonymem duchovní alegorie Démétér a sestupu Persefony do podsvětí. [10] Příběh Adonise a Afrodity se přesto zapsal do dějin jako jeden z nejkrásnějších milostných příběhů vůbec. Stejně tak pro Germány představuje Astarte vše, co je na této stránce uvedeno pod jejím jménem Freya, včetně lásky a plození. Encyklopedie Britannica vysvětluje dále: „Stejně jako egyptská bohyně Isis a řecká Afrodita i Freyja putovala světem, hledajíc ztraceného manžela a roníc zlaté slzy.“ [11] Tím se však automaticky dostáváme k dalšímu kroku analýzy Bohyně bohyň.

„Artemis“ neboli panenský aspekt - spravedlnost a duchovní moc

Jako Artemis je symbolem moci Astarte Měsíční disk, ale také její mocné schopnosti, protože je Apollónovou sestrou-dvojčetem [Azazel a Astarte jsou dvojčata]. Artemis žije v lese, v divočině, a vládne Měsíci a jeho cyklům. V tomto ohledu její vláda nad Měsícem opět reprezentuje ženské síly Měsíce. Stejně jako Azazel je nazývána „Jasná“ [Phoebia], což je narážka na její duchovní postavení a sílu. Další společnou silou Artemidy je, že Artemida může vynutit mimořádné tresty za porušení duchovních nařízení bohů, podobně jako to dělá Apollón. Když chce Astarte trestat, jedno slovo popisuje, co tyto tresty obnášejí: „Děsivé“. [12] Starověcí Sparťané také uctívali Venuši v aspektu bojovnice a stejně tak Babylóňané a Asyřané uctívali Inannu, protože Astarte je pro ně bohyní bojovnicí a bohyní plodnosti. Starověká spartská válečná mašinérie, kterou znali všichni lidé na světě a kterou dodnes obdivují po celém světě, měla Afroditu za hlavní bohyni městského státu. Pod tímto názvem se jí říkalo "Afrodita Areia" [Arya]. Sparta byla proslulá tím, že se k ženám chovala jako k zornici a oku spartského světa. Sparťanské ženy zároveň oplácely toto chování tím, že si zasloužily tuto vysokou chválu a plodily nový život. [13]

Podstata cudnosti nebo panenství v symbolu Artemidy spočívá v tom, že Měsíc nebo vnitřní část duše zůstává panenská a nezkažená. Je to ta část duše, kterou si neseme každým životem a která určuje, kým jsme. Zkažená a panenská se netýká jen sexuálních vztahů, ale i toho, jak si člověk musí uchovat svou duši a ducha čisté před vnějším zlem a negativními vlivy.

V tomto ohledu se schopnost bojovat proti nespravedlnosti a negativitě stává spíše nutností. Artemis je bohyní nadpozemské moudrosti a ničivé síly a Artemis představuje přímé aspekty války, které se zabývají přímým ničením, ne jinak než aspekt Afrodity, jak bylo vysvětleno výše.

Artemis je kromě lovkyně také ochránkyní přírody, divoké zvěře a pro venkovský lid byla nejuctívanější bohyní ve starém Řecku. Stejně jako Azazel/Apolon chrání děti, mladé a nevinné, zatímco smrtí a nemocí sráží ty, kdo ničí to, co je posvátné. Jako forma čestného titulu se jí říkalo „Paní všech zvířat“. [14]

Je třeba mít na paměti, že zvířata a zvířecí život jsou v duchovním satanismu posvátné a Artemis sice symbolizuje zabíjení hospodářských zvířat pro konzumaci nebo lov, ale také nastoluje rovnováhu s životním prostředím, což je něco, čeho musí lidstvo dosáhnout. Artemis je ochránkyní divoké zvěře.

Isis nebo Démétér - aspekt matky Země, bohů a světa

Démétér je bohyně úrody, která se zabývá plodností a stvořením matky Země. Pod vlivem učení Astarte vznikla produkce potravin, zákony života a smrti, ale také hluboká okultní tajemství ženských kněžek starověkého Řecka a eleusénských mystérií. Jednalo se o jedny z nejtajnějších mystérií ve starověkém světě, kde se zasvěcenci učili siddhis a dosahovali osvícení. [15] Ve svém aspektu Démétér je Astarte nejzáhadnější a nejtajuplnější ze všech svých aspektů. V zobrazení vlevo máme na tomto obraze dva skryté okultní významy. Na jednom je napsáno slovo "ΕΝΙΑΥΤΟΣ", což znamená „Vnitřní já“ nebo „Pravé já“. Na druhém slově máme napsáno "ΕΛΕΥΣΙΣ", což znamená „Příchod“ nebo „Stát se“. Démétér zde ukazuje žákovi tajemství, které má přinést zrození vyššího Já neboli „Druhé zrození“. Stejná historie se opakuje v její identitě jako Danu v irském folklóru a mytologii. Jako Danu vévodí nad Tuatha De Danann. Tuatha De Danann je irská folklorní historie o bozích a lidech, kteří existovali v Irsku předtím, než tam přišli žít dnešní Irové, kteří vykazovali mimořádné duševní a mentální schopnosti, ale nejvíce se vyznali v duchovním umění bohů. Dana [Astarte] je zde zobrazena také jako jejich matka. [16]

Hloubka jejích mystérií je rozsáhlá a význam těchto mystérií spočíval v „Sestupu do podsvětí“, k němuž se váže nejznámější alegorie bohyně Démétér. Podsvětí, je symbolem astrální roviny a říše mrtvých, ale také opětovného spojení duše s duchovními silami člověka.

V tomto mýtu sestupuje Démétřina dcera Persefona do podsvětí, aby byla nakonec zachráněna a znovu přivedena ke své matce. Mýtus „Sestupu“, známý také v sumerské a ugaritské historii Astarte. Tento příběh byl nazván „Sestup Astarte do podsvětí“ a jde v něm o obnovení padlé hadí síly [síly plodnosti] a opětovné spojení této síly s božskou matkou neboli Démétér [hlavou duchovního zasvěcence].

Když je tento duchovní proces dokončen, nastane „jaro“, řecké slovo pro tento proces je "Aneksis", což znamená „Otevření“, a osoba konečně otevře své duchovní schopnosti, které jí umožní přecházet tam a zpět do „říše mrtvých“ neboli astrální roviny a fyzického světa. Nastává jaro a rozkvět duše, protože čakry jsou také běžně ve všech pohanských tradicích zobrazovány jako květy, a pak člověk konečně rozkvete a vrátí se k „Božské Matce“ neboli Démétér.

Podvědomě od jména Demeter dnes v angličtině mluvíme o "The Mother", což je výslovností blízké slovu De-mater. V moderní němčině se „Matka“ stále nazývá "Die Mutter", což je další obměna druhého aspektu slova Demeter. Její spojení se zemí, úrodou, rodinou a domácností, ale také se zemí a půdou jako takovou způsobilo, že se jí časem začalo říkat „Matka Země“. Stejně jako Isis je mateřskou postavou, která lidem dodává vše, co potřebují k životu.

Ve svém egyptském pseudonymu Isis je Isis zobrazována jako matka „Hora Spasitele“, z čehož byla zkomolena „Svatá Marie, matka Ježíše spasitele“. To představuje jedno z největších rouhání a poškozování Bohyně. [17]

Božské symboly Astarte: Síla sigilu Astarte

Hvězda jako okultní symbol je zřetelně znázorněna v sigilu Astarte. Tento symbol je také nazýván „pythagorejským symbolem dokonalosti“, který je také často spojován se samotným Satanem. Představuje jednotu 5 prvků v lidské bytosti. Živly voda, oheň, vzduch a země představují tělo a nižší funkce, zatímco éter neboli pátý živel představuje jemnější substanci duše a spojnici všech ostatních živlů. Síla tohoto symbolu je velmi hluboká, univerzální a je jedním z nejdůležitějších posvátných geometrických tvarů. Skutečnost, že jeden pentagram může donekonečna přecházet do jiného pentagramu, představuje nekonečnost tvůrčí energie kosmu, která je u člověka reprezentována jako hnací síla plození a života s každou další generací. Její sigil představuje případ, kdy jsou duchovní alchymistické pojmy uvnitř sigilu v nadbytku. Nebylo by podceněním říci, že většina, ne-li všechna tajemství lidské duše jsou vysvětlena právě v jejím sigilu.

Zdroje/Bibliografie:

1. Dejte si pozor, protože jde o nepřátelský zdroj, ale právě ten jasně ukazuje, že Židé vědí všechno, co nežidé ne: Astarte je Největší a jediné Dobro - všechno špatné, co se tu o ní říká, jsou pouhé pomluvy vytvořené Židy. “Jewish Women’s Archive: Astarte: Bible” - https://jwa.org/encyclopedia/article/astarte-bible

2. Dictionary of Ancient Greek, slovo “Astro”, J. Stamatakos

3. Tamtéž 2, “Astroos” word.

4. Tamtéž 2, “Feron”.

5. Encyclopedia of Greek and Roman Mythology, Luke Roman a Monica Roman

6. Tamtéž 5, str.343

7. Tamtéž 5, sekce "Eos".

8. Více o tomto tématu najdete v Platónově a Sókratově Symposiu [velmi složitý, hluboce filosofický text, k jehož plnému pochopení je třeba důkladné analýzy].

9. Také Platónův Faidros vysvětluje pojem filosofické lásky. Uvědomte si, že kvůli kulturním rozdílům a znesvěcení významů [většinou způsobenému církví nebo hloupými analytiky, kteří o duchovní alchymii nic nevědí] byly významy dosti překrouceny. Samotný text je bez ohledu na to stále velmi cenný.

10. „Mýtus o sestupu do podsvětí“ - Velmi známý duchovní mýtus starověkých lidí - Pro více informací: https://en.wikipedia.org/wiki/Inanna#Descent_into_the_underworld

11. Encyclopedia Britannica, sekce "Freyja"

12. Tamtéž 5, sekce “Artemis” 

13. Další informace: „Předpokládá se, že válečnické zobrazení Afrodity patří k jejím nejstarším akolytům a kultům na Kypru a Kythéře, kde byl v období orientalizace silný východní vliv.[3] Toto zobrazení může vysledovat Afroditin původ od starších blízkovýchodních bohyň, jako byla sumerská Inanna, mezopotámská Ištar a fénická Astarte. [4][5] Na Kypru byla Afrodita označována také epitetem "Afrodita Encheios" (Afrodita s kopím) a předpokládá se, že tento kult byl z Kypru přenesen do Sparty.[3] Pod tímto jménem byla známa také na Areopagu a v Korintu.“[6] - Ze stránky Afrodita Areia na Wikipedii

14. Tamtéž 5, sekce "Artemis"

15. The Routledge Handbook of Greek Mythology, “How Hades abducted Persephone as his bride, but was finally obliged to share her with her mother”, strana125

16. Encyclopedia Britannica Online: “Tuatha De Danann” & “Goddess Dana”

17.“Christ in Egypt”: The Horus-Jesus Connection, D. M. Murdock

*Od Otce Satana přímo k veleknězi Hooded Cobrovi

Zpět na Vysoce postavení bohové a korunovaní princové pekla

© Copyright 2021, Joy of Satan Ministries;
Library of Congress Number: 12-16457